Zločin a trest - Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Hlavní hrdina Rodion Romanyč Raskolnikov opustil z nedostatku peněz právnickou univerzitu. Pobývá v pronajatém zatuchlém pokojíku nedaleko centra města. Jeho jediný příjem jsou peníze občasně zasílané od jeho matky, Pulcheriji, která je pro něj šetří ze své nuzné penze.

Raskolnikov několik dní hladověl, přesto neměl zájem najít si nějakou práci. Začala v něm klíčit zrůdná myšlenka, jak přijít k penězům. Uvažoval o jakémsi nadčlověku, na nějž by se nevztahovaly obecně platné morální zásady. Všechno jeho jednání by totiž bylo v zájmu dosažení vyšších cílů než je kdokoli jiný schopen, a proto by mohl být ospravedlněn z téměř jakýchkoli přečinů.

Protože se považoval sám za jednoho z takových nadlidí, nepokládal za špatné zabít někoho bohatého, ale pro společnost neužitečného, aby on získal majetek potřebný pro život. Jednu takovou osobu znal. Alena Ivanovna, stará lichvářka, u které již několikrát cosi zastavoval. Žila se svou sestrou Lizavetou sama v činžovním domě.

Po pečlivých přípravách a plánech si půjčil od domovníka sekyru, šel k Aleně Lizavetě a když se snažila otevřít balíček v němž měla být další zástava, umlátil ji tupou stranou sekyry. Několik minut nato se vrátila její sestra Lizaveta. Aby jej neusvědčila, rozťal lebku i jí. Jen s velkým štěstím se mu podařilo nepozorovaně vyváznout s několika cetkami místo plánovaných tisíc. Lup schoval daleko od svého bydliště. Následkem stresu, strachu a nedostatečné výživy dostal horečku a několik dní blouznil.

Jeho přítel Razumichin mu sehnal pomoc. Krátce po probuzení za ním přišel Petr Petrovič Lužin, který si měl vzít jeho sestru Duňu. Raskolnikov jej vyhodil, neboť považoval Petra Lužina za bezcharakterního domýšlivého sobce. Sestře i matce řekl, ať se rozhodnou mezi ním a Lužinem, protože nechce, aby se Duňa za něj provdávala jen proto, aby mohla finančně podporovat svého bratra. K rozchodu opravdu došlo a do Duňy se zamiloval Razumichin. Raskolnikov se seznámil s Porfijem Petrovičem, neobyčejně bystrým policejním vyšetřovatelem.

Po několika přátelských setkáních za ním Porfij přišel a mezi čtyřma očima jej označil jako vraha. Raskolnikov dlouho otálel s přiznáním svého činu. Až silné pobídnutí prostitutky Soňy, do které se zamiloval, jej podnítilo k činu. Šel na komisařství a udal se. Byl odsouzen k osmi letům vyhnanství na Sibiři. Soňa tam odjela s ním. Pulcherija mezitím umřela, sestra Duňa se provdala za Razumichina. Sonina láska Raskolnikovovi pomohla dostat se ze životní skepse, přesto však nikdy nepocítil výčitky svědomí nad zločinem, který spáchal.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

(11.11.1821 - 9.2.1881) ruský spisovatel a novinář, jedna z nejvýznamnějších osobností historie světové literatury vůbec. Fjodorovo dětství a mládí je poznamenáno mnoha tragickými událostmi (v roce 1837 umírá matka, o dva roky později je pak zavražděn otec).

Z existenčních důvodů pak studuje Dostojevskij petrohradskou vojenskou vysokou ženijní školu. Absolvuje ji v roce 1843, poté nastupuje na krátký čas na carské ministerstvo obrany. Již po roce toto své místo opouští, rozhodnut věnovat se profesionálně literární tvorbě.

Zdárně se rozvíjející kariéru úspěšného literáta přeruší obvinění ze styků se stoupenci utopického socialismu. Dostojevskij je zatčen a odsouzen k trestu smrti. Před popravčí četou pak přichází omilostnění a Dostojevskij je odsouzen k vyhnanství a nuceným pracím na Sibiři. Ve vyhnanství Fjodor Michajlovič Dostojevskij stráví celkem čtyři roky, dalších pět let je pak nucen na Sibiři sloužit v carské armádě.

V roce 1859 je Dostojevskému povolen návrat do evropské části Ruska. Dostojevskij se vrací do Petrohradu, návrat ale znamená jen prohloubení jeho již tak velkých existenčních problémů. Dostojevskij pak brzy opouští carské Rusko, další léta žije střídavě ve Francii a Německu, teprve ke konci života se pak vrací zpět do Ruska.

Jako literát debutuje Fjodor Michajlovič Dostojevskij v roce 1845 prózou Chudí lidé, v dalších několika letech pak vycházejí Dostojevského další, romanticky laděné prózy (Nětočka Nězvanovová, Pan Procharčin, Bílé noci).

Po návratu z vyhnanství se Dostojevského literární projev mění. Své zážitky z let vyhnanství Dostojevskij zhutní do autobiografické, dokumentárně podané prózy, nazvané Zápisky z Mrtvého domu. Hluboký psychologický a sociální podtext pak mají i románové prózy Uražení a ponížení či Ves Stěpančikovo.

Během šedesátých let 19. století vznikají Dostojevského nejslavnější románová díla. Rok 1866 je rokem vzniku románu Zločin a trest, o rok později pak vzniká román Idiot s titulní postavou knížete Myškina.

Koncem sedmdesátých let Dostojevskij pracuje na románové epopeji Bratři Karamazovi. Z další tvorby stojí za pozornost především román Výrostek, román s autobiografickými rysy Hráč, kde Dostojevskij, mistrně vykresluje duševní pochody v nitru hráče nebo mnoho kratších literárních útvarů, ať novel či povídek (Zápisky z podzemí, Něžná, Strýčkův sen). Z publicistické tvorby Fjodora Michajloviče Dostojevského je ceněn především jeho Deník spisovatele.

Závěr

Výčitky svědomí nad činem spáchaným kvůli většímu dobru. Moje hodnocení: (7/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník