Svatý Xaverius - Jakub Arbes

Středem zájmu romaneta svatý Xaverius je stejnojmenný obraz, umístěný v chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně. Na počátku knihy se vypráví o snahách soustředit nejlepší české obrazy na jedno místo, a pozdvihnout tak ve světě i české malířství. Jeden z iniciátorů je ohromen obrazem svatého Xaveria, a jednoho dne se rozhodne ve svatomikulášském chrámu přenocovat, aby mohl obraz podrobněji prozkoumat. Po zavření chrámu však zjistí, že v chrámu není sám. Před obrazem spatří jiného muže.

Nejdříve se snaží skrývat, ale když si všimne, že ten druhý muž drčí v ruce cosi jako nůž, a je těsně před obrazem, vyběhne ze svého úkrytu, a vrhne se na něj. Chvíli se perou, ale druhý muž moc neodporuje, a tak po chvíli přestanou. Po krátké debatě pozná, že ten muž nechtěl obraz ukrást, ani nijak poškodit, ale že si na něm jen přeměřuje orientační vzdálenosti, neznámý muž se shodou okolností jmenuje také Xaverius, a Xaveriovi na obraze je neuvěřitelně podobný.

Xaverius ho nakonec pozve k němu na návštěvu, a tam mu vysvětlí, že jeho babička sloužila u mistra Balka, který ten obraz maloval, a že když umíral, řekl jí, že obraz v sobě skrývá velké tajemství, a kdo bude obraz neustále sledovat, tomu zjeví nevyčíslitelné bohatství. Xaverius se podle toho řídil, a odhalení toho tajemství věnoval celý svůj život. Zjistil, že na obraze jsou v určitých místech tahy štětcem proti obvyklému směru. Když odhalil všechny, spojil je čarou, a domyslil si, že je to trasa cesty k onomu pokladu.

Skoupil všechny možné mapy hlavně centra Prahy, které do té doby vyšly, a zkoušel do nich svou křivku zasadit. Na jedné mapě se mu to povedlo, a zmenšenina křivky do mapy přesně zapadla. Xaverius se byl na to místo podívat, a když tam nalezl několik opálů a podobných kamenů, domyslil si, že asi nalezl ten poklad, a v noci se tam vydal i s tím mužem, se kterým se seznámil v kostele. Když tam kopali, nalezli tam pár dalších barevných kamenů, ale vesměs úplně bezcenných.

Xaverius se dal na bezhlavý útěk, a od té doby o něm nikdo neslyšel. Za nějaký čas se dostal ten druhý z politických důvodů do vězení. Tam se s Xaveriem shledal, a zjistil, že té noci se tak styděl za svůj neúspěch, že potřeboval být někde sám. Pak i objasnil, že ve vězení je pro vykradení svatomikulášského chrámu. Druhý muž se za pár dní dostane na svobodu díky amnestii, a díky svým stykům zařídí ospravedlnění Xaveria, protože tu noc kdy byl chrám vykraden, byli spolu vykopávat ten údajný poklad. Xaverius mezitím podlehl své nemoci. Autor končí knihu dedukcí, že slova o pokladu byla jen nesmyslným žvástem umírajícího člověka, a že ony čmouhy na obraze byly jen shodou okolností.

Jakub Arbes

(12.6.1840 - 8.4.1914) český spisovatel, význačný novinář a znalec dělnické otázky, prozatér a tvůrce romaneta, satirik, divadelní kritik a kulturní historik.

Jakub Arbes se narodil v Praze v rodině ševcovského mistra. Vystudoval reálku (byl žákem Nerudy, Neruda byl pro Arbese vzorem, později přítelem) a snažil se uplatnit se ve vědecké práci.

Studia polytechniky přerušil kvůli žurnalistice, která ho v šedesátých letech nadchla. Roku 1868 se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Bylo to v době, kdy vrcholilo hnutí za politické zrovnoprávnění Čechů s Uhry v rámci monarchie. Ve funkci odpovědného redaktora stál Arbes několikrát před soudem, často se ocitl ve vyšetřovací vazbě. Nakonec ho roku 1873 odsoudil německý soud v České Lípě k třináctiměsíčnímu vězení.

V této době měl Arbes za sebou první umělecký úspěch – romaneto Svatý Xaverius. Pobyt ve vězení využil pro literární práci. Po návratu z vězení pracoval v méně politicky orientovaných rubrikách Národních listů. Jakub Arbes se ale nadále aktivně věnoval otázkám dělnického hnutí, dokonce se zúčastnil založení Spolku českých žurnalistů. To vedlo k tomu, že byl Arbes z redakce Národních listů roku 1877 na Štědrý den propuštěn.

Od té doby do smrti pracoval Arbes jako volný literát. V letech 1876 - 1879 působil jako dramaturg Prozatímního divadla. V letech 1880 - 1881 Jakub Arbes spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek. Vydávaní tohoto časopisu bylo rakouskou cenzurou brzy zastaveno. Ke konci života Arbese trápí vážné existenční problémy, k nimž se později přidala i postupná ztráta zraku. Zemřel v Praze.

Jakub Arbes se věnoval próze. Zaměřoval se na témata soudobé Prahy, uplatňoval autobiografické zážitky. Často užíval formy vyprávění v první osobě. Arbese uchvátily povídky E. A. Poea, kde autor s uměním vystupňoval nepravděpodobné situace a poté je vysvětlil jako vymoženost nebo problém vědy.

Závěr

Romaneto s vysvětlením pomocí přirozeného jevu. Moje hodnocení: (6/10)

Navštivte také

Slovník
Anglicko-český slovník a česko-anglický slovník
Německo-český slovník a česko-německý slovník
Španělsko-český slovník a česko-španělský slovník
Slovensko-český slovník a česko-slovenský slovník